Čtyřiatřicetiletý centr Petr Volek je jedním z nových hráčů Steppu. Po jeho prvním utkání v německé lize zodpověděl několik otázek pro klubový web.

 

Petr Volekstepp.cz: Kde a jak dlouho jsi hrál před přestupem do Steppu Praha?
Petr Volek: S vodním pólem jsem začal před 27 lety v rodném Táboře a za TJ Tábor hraji krom dlouhé pauzy v letech 2000-2010 dosud. V mládežnických kategoriích kadetů a juniorů jsem též prošel reprezentačními výběry ČR. K vodnímu polu jsme se vrátil v roce 2010 a to II. české ligy v barvách TJ Tábor, ač od roku 1998 žiji a pracuji v Praze.
stepp.cz: Dají se tyto dva kluby nějak porovnat, co pro tebe bylo nejtěžší, když jsi přisel do nového prostředí?
PV: Těžko srovnávat nesrovnatelné. Tábor je malé město, spousta hráčů dojíždí za prací, studuje, na trénincích se setkávají v malém počtu, navíc bazén je mělký a nemá tak parametry pro mužské vodní pólo, klub se samozřejmě potýká i s nedostatkem financí, chybí střední generace hráčů. Ve Steppu jsou podmínky pro trénink naprosto fantastické, energie kterou zde lidé tomuto sportu věnují je hmatatelná, což mě strašně motivuje.
Nejtěžší bylo pro mě poznat prostředí, doufat, že mě zde přijmou, protože Praha je již dlouho mým domovem a v případě, že by se mi nepodařilo ve Steppu najít vhodné tréninkové podmínky, asi by v mém věku nemělo velký smysl dále pokračovat. Steppáky jsem do té doby znal jako soupeře a musím uznat hodně nepříjemné soupeře. Do Steppu mě přivedl můj dlouholetý kamarád a kolega Tomáš Preininger, který mě seznámil s prostředím a lidmi, v začátcích mě pomohl. Věděl jsem, že Stepp je otevřený klub a to se mi potvrdilo.
stepp.cz: Co tě vedlo k přestupu do Steppu a proč až teď ?
PV: Nejprve jsem začal trénovat s Béčkem a po dlouhé době jsem dostával pravidelné tréninkové dávky pod Michalem Greckým, samozřejmě jsem sledoval po očku trénink Áčka a nedokázal si představit, že bych ho vůbec zvládl. Snažil jsme se přetahovat do tréninků Áčka, což mě velmi bavilo. Čím dál častěji jsem byl v kontaktu s kluky z Áčka, kteří mě vzali mezi sebe, hecovali mě a pomáhali mi. Rozhodl jsem se to zkusit a když jsem se na konci sezóny zeptal trenéra Tomáše Růžičky, zda bych mohl s týmem trénovat s čímž souhlasil a navíc mě přijal velmi mile, nebylo co řešit. Vím kolik mi je let a proto jsem chytl svou poslední šanci za pačesy a začal jsem si plnit velký sen.............
stepp.cz: Patříš k jedněm ze starších hráčů mužského áčka, absolvoval jsi přípravné období, jak jsi to zvládl?
PV: Ano patřím k nejstarším, ač na to samozřejmě vůbec nevypadám :-) , ne teď vážně, právě že věk je neúprosný, je regenerace delší než u kluků o generaci mladších. Byla to má první příprava, vůbec jsme si nedokázal představit co mě čeká a jak to bude náročné, byla a je to pro mě dřina. Měl jsme to na zřeteli už v létě a snažil se stále trénovat. Přiznám se, byly chvíle, kdy jsme to chtěl zabalit, ale překonal jsem to i s pomocí kluků, kolikrát jsme necítil ruce a došlo i na osvědčenou koňskou mast. Postupem času se vše podalo, vůle zvítězila, tělo si zvyká na zátěž a já si to užívám, už necítím smrt na jazyku jako na začátku, ale vím, že se pomalu posouvám dál. Tréninky obou trenérů jsou opravdu kvalitní, účelné, smyslné, jsem fascinován disciplínou mužstva, tím jak nikdo nic neošidí, nevypustí. Cítím, že to má opravdu smysl. Velmi mi pomohla i suchá příprava.
stepp.cz: Máš za sebou svoji premiéru za Stepp ve 2. německé lize, jak jsi si užil zápas, co říkáš na fanoušky?
PV: Strašně jsme se na zápas těšil, věděl jsme, že se mi plní velké přání, že je to odměna, za to, že jsme to nezabalil, resp., že jsem vůbec měl odvahu do toho jít. Opravdu to pro mě bylo velmi emotivní a hrozně moc jsme si to užíval. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nebyl nervózní, přirovnával jsem to k čekání na Ježíška. O tom, že budu hrát jsem věděl pár dní dopředu, takže jsem si to stačil opravdu "prožít" naplno co se týče nervozity.
Zápas jsme začali dobře, ve slušném tempu, odskočili jsme ve skóre a za takového stavu se nastupuje z lavičky dobře. Věděl jsem, že kolem sebe mám samé skvělé hráče, kteří mi pomohou. Nervozita ze mě rázem spadla a zápas jsme si užíval, hrálo se mi velmi dobře.
Diváci vytvořili skvělou atmosféru, což  jsem v české lize nezažil, je to opravdu osmý hráč. Měl jsem na tribuně rodiče, manželku Míšu a synka Peťu, chtěl jsem ukázat, že to co dělám má smysl, že jsem součástí skvělého týmu na což jsem právem hrdý. Takové pocity bych přál každému.
stepp.cz: Vidíš nějaký podstatný rozdíl mezi německou a českou ligou?
PV: Jak říkají fotbalisté: "tak určitě" :-) Rozdíl je jednoznačně ve vysoké kvalitě německé ligy. Týmy procházejí přípravou, mají dobrou taktiku, aplikují herní situace. Hra je tvrdá, ale nikoliv zákeřná, fyzicky náročná, nejvíce je však znát německá mentalita, ta buldočí urputnost a vůle po vítězství. Hrají až do konce, nikdy nic nevypustí i za jasného skóre. V tom je hlavní rozdíl. Zápasy rozhodují němečtí sudí, rozdíl je opravdu znát, řekl bych, že zápasy posuzují objektivně, ale metr je jiný než v čechách, zvykám si na způsob posuzování herních situací, zejména posuzování faulů na centra, přišlo mi, že jsou více citliví na útočné fauly, jinde hru zase více pouští.
stepp.cz: Je pro tebe asi dost tězké, ve tvém věku naskočit do takto rozjetého týmu, jak tě přijali spoluhráči?
PV: Ano je to těžké, je mi 34 let a dlouho jsem pólo nehrál. Herní a tréninková pauza je  prostě znát, kondici nabírám, ale pomaleji než bych si přál, navíc opravdu nejsem žádný mentální anorektik.  Já si té šance opravdu velmi vážím, snažím se trénovat co mohu, vím jak si stojí mé akcie v týmu. Tým spolu hraje léta, má zažité taktické varianty, které já se učím, kluci jsou na tom výborně fyzicky i takticky, všichni jsou opravdu šikovní pólisté.
Spoluhráči mě přijali skvěle, prakticky oni mě poňoukli ať to zkusím a já jsem za to rád a děkuji jim, za jejich přijetí, za to, že mě mezi sebe vzali, moc to pro mě znamená. Je to prima parta nekonfliktních, inteligentních kluků napříč generacemi a národy.  Užijeme si opravdu spoustu srandy a doufám, že tomu bude i nadále. Je mi ctí a velkým potěšením být součástí rodiny jménem STEPP Praha.

Díky za rozhovor.

Share


Copyright © 2011-2013. All Rights Reserved.

Designed by Tomáš PETR